Absinthe,

jedna z nejkontroverznějších bylinných lihovin, která byla na více než půl století zakázána a jejíž typická zelená barva dnes bohužel mylně evokuje nekvalitní industriálně ochucený líh.

Pierre Ordinair
Pierre Ordinair


Počátky pravého destilovaného absintu sahají ke konci 18. st. Objev je připisován doktoru Pierru Ordinairovi a s dnešní produkcí masově nabízenou v supermarketech nemá vůbec nic společného. Pravý absinthe se vyrábí macerováním tří základních bylin, jimž bývá přezdíváno svatá trojice a patří mezi ně pelyněk pravý, bedrník anýz a fenykl obecný, následně je tento macerát destilován.

Takto vzniklý čirý destilát blanche [blanš] je možné přírodně barvit bylinami, tuto verzi poté nazýváme verte [vert].  V dobách své největší slávy byl absinthe po silném nátlaku vinařského a pivovarnického průmyslu v letech 1915–1923 a po létoucích nejasnostech ohledně svých údajných halucinogenních účincích postupně zakázán v téměř všech zemích. Ke znovuoživení absintové kultury se Evropa vrací až ke konci 20. století.

Tradice přípravy absinthu souvisí s nerozpustností bylinných složek ve vodě. Nerozpustnost se projeví při louche efektu [lůš], kdy postupným přikapáváním ledově vychlazené vody dochází k působivému rozdělení se absinthu na dvě nespojené vrstvy: vrchní vrsta drinku zůstává v původní barvě absithu, zatímco spodní se dno postupně zakaluje na světle zelenkavou (případně mléčnou u blanche absinthů), jejíž postupné zmizení signalizuje připravenost drinku. Ředění vodou probíhá v poměru 1:3 až 1:5 a pro její přikapávání se užívají absintové fontány, brouillery či "zobáčkové" karafy. Dle libosti konzumenta je možno překapávat přes kostku cukru.

   FenykelAnízPelyněk pravý

Avšak zapáleným cukrem se pravý absinthe rozhodně nepřipravuje – jedná se o marketingový tah z 90. let pro podporu prodeje laciných lihů ochucených převážně za použití „éček“.